Numero due

Autor: Jakub Hron | 6.2.2012 o 15:36 | (upravené 6.2.2012 o 15:53) Karma článku: 5,79 | Prečítané:  610x

Druhý den ráno sme měli oficiální přivítání a písemný test. Do školy mě slíbil odvést spolubydlící Frantík, který šel na jakousi zkoušku. Jaké bylo moje překvapení, když venku hustě sněžilo a na zemi leželo okolo deseti čísel.

 

Za stálého nadávání v anglo-italštině (Frantík docela rozumí anglicky a mluví italsky, přičemž u mě je tomu naopak) sme se vydali na cestu. Jediné zimní boty promokly asi po 100 metrech a čepice zůstala doma v Čechách... Slunná Itálie vole!! Test byl level Chuck Norris, takže snad příště no..Po něm sem se snažil bavit převážně s cizincema, ale nakonec stejně všichni skončili u svých. Při seznamování se s dalšími Čechy se mi stala asi nejvtipnější věc zatim...Bylo nás zhruba 7, samé holky a krom mě jeden další kluk. Nejdřív všichni řikali odkaď jsou, mé bydliště bylo samozřejmě terčem posměchu, ale jinak padaly běžné názvy jako Pardubice, Plzeň,Olomouc atd. až se dostala řada na toho kluka, který takovým zvláštním tichým hlasem řekl „No, to já sem z Prehé." Bylo na něm něco divnýho, prohlížel sem si ho od hlavy k patě. Vypadal tak nějak aristokraticky, byl až moc upravenej, ulíznutej, vznešený pohyby, při slově kurva sebou škubnul...Vypadalo to, jakoby celej život žil na zámku a tohle bylo poprvé kdy viděl obyčejné lidi..No a potom začlo představování, zazněla obyčejná, nepodstatná jména jako Martina, Nikola, Jana, která šla jedním uchem dovnitř a druhým zase ven. Řada se pomalu blížila k princovi z Prahy a moje očekávání rostlo. V duchu sem si strašně přál aby to přišlo, a ono přišlo... „Já sem Zono!" povidal, „Zo-co?" ptám se,  „Zeno!!!" zněla jeho odpověď.. V hlavě mě napadlo, že říká Zdeno, ale zdálo se mi to moc slovenský, tak sem se ho zeptal „myslíš Zdenda?" a vychutnával si tu hrůzu v jeho očích když to zaslechl.  „Ne, já sem ZENON!!!!!" byla jeho konečná, už celkem rozhořčená odpověď. Vybuchnul sem smíchy a rychle si schoval obličej do kapesníku, ne a ne se přestat smát. Zenon, chápeš to?? Zenon Novotný... Co mu to ty rodiče provedli, to je jako kdybych já se jmenoval Pýthagorás Hron! Zalitoval sem, že u sebe nemám žádné kamarády, kteří mají zálibu ve stejném asociálním druhu humoru jako já, a kteří by jistě ocenili moje pohotové narážky typu : Zetor, Zenonová světla u auta, Zenon mstitel, Zenon (krycí jméno kadeřník) atp. Po této krátké, leč příjemné zkušenosti jsme se dohodli s několika lidma, že se půjdeme podívat na druhý konec města, kde jsou ostatní budovy univerzity. V nich se totiž měla konat ústní část testu další den ráno. Je dobře, že jsme šli. Těžko bych to našel sám, ale na druhou stranu byla totální zima a údy mrzly..Postupně se naše skupinka rozpadala, až jsem zůstal jenom já a Gábor z Maďarska. Nevěděli jsme co do večera dělat, tak sme se rozhodli koupit flašku Chianti. Ve veselé náladě jsme zamířili k mému domovu. Jo, jenže kde to je?? Přijel jsem autem v noci, takže sem neviděl nic a do školy mě ved Fráňa ve vichřici, takže sem znova neviděl nic. Jediný, čím sem si byl jistej, byla strašně úzká středověká ulička v kopci. Hm, ale středověká města sou celkem často stavěná na kopci a úzkýma uličkama se dokonce vyznačujou. Bylo super mít dvě různé mapy, ale moje ulička byla prostě tak malá, že na žádné z nich nakreslená nebyla. Chodili sme stále dokola v tom středověkém labyrintu a byla nám už opravdová kláda. Zpočátku přátelské vztahy a jakýsi pocit východoevropské sounáležitosti mezi námi dvěma citelně ochladly a slova jako „Baszd meg" , „vaffanculo" či „shit" nabývala na frekvenci. Samozřejmě sme se ptali koho se dalo. Velmi záhy sme ale zjistili, že angličtina je v Itálii asi tak užitečná jako automat na kondomy ve Vatikánu. Ptali sme se prakticky každého ale nikdo tu debilní ulici neznal! Nakonec mi dal Gábor ultimátum, „Běž do toho obchodu tady a zeptej se. Když nebudou vědět, tak jdu domů!" „Via San Giacomo? Certo, Certo!!!" Vyšlo to!!! Doma sme se trochu ohřáli tou dobou již velmi dobře vychlazeným vínem. Přes ubytovnu Gábora, kde padlo další chianti, sme se pomalu ale jistě přesunuli do klubu, kde se měla konat Erasmus Welcome Party. Začínat měla v půl devátý, přišli sme v půl devátý a dvě minuty a jedinej, kdo už v klubu čekal, byly dvě Němky.. Po prostudování nápojáku se nám jevila jako nejlevnější varianta další láhev vína. Tak jo. Postupně nás přibývalo a vína ubývalo. Červené se zaměnilo za bílé a soutěž o láhev šáňa sme samozřejmě vyhráli my! Gábor začal pomalu ale jistě odpadávat.. Trénink v Čechách se mi začal vyplácet!! Pak ale došel můj Frantík a s ním i nějaké ty rumy. Pamatuju si, že sem šel s Gáborem na bar pro další láhev vína pro náš stůl. Na baru nám ji otevřeli a Král Balatónu se neobtěžoval čekat na skleničky a doslova si lil víno do hrdla před zraky vyděšeného barmana. Když dopil, hlasitě si říhl a radostně zakřičel „East-european way of drinking!" Na začátku nám bylo divný, že nikde není parket, ale za chvíli jsme zjistili, že vynalézaví Italové prostě strčí stoly i s lidma na stranu a jedou. A tak sme jeli s nima. Ve dvě sem to zabalil a naštěstí našel cestu domů. Blbá věc, že sem musel být v 9 ráno na tom ústním testě, takže v 7,50 vstávačka...Dvojitý kafe ve sprše, hlava jako škopek a vlajka tak na dva metry, ale test sem absolvoval! Na konci mi professoressa řekla, že se uvidíme znova ve dvě a že bych se měl projít a dát si kafe...Jediná náplast na tu kocovinu byl pohled na Gábora.. Kdysi mocný Král Balatónu vypadal jak kdyby prohrál poslední bitvu a osmkrát ho znásilnil kůň.. Šel sem domů a snažil se spát, ale moc to nešlo. Měl sem v hlavě brouka, nemohl sem si vzpomenout jak se jmenuje ten českej aristokrat... Za chvíli jsem si vzpomněl, jmenuje se Rozmarýn! a usnul sem.. Vzbudila mě neskutečná zima, ty idioti asi ani nemaj slovo pro topení! Venku tu je tak kolem nuly a vevnitř tak 14°. Všichni ostatní Erasmáci sou na tom úplně stejně, doma chodíme v botách a na sobě máme tři mikiny. Šel sem za majitelem toho bytu (bydlí o patro výš), protože po mně chtěl kopii občanky. Otevřely se dveře, vyvalilo se teplo a týpek vykouknul, na sobě měl jenom trenky a v ruce držel kočku. Řek mi, že ten den se mu to nehodí a že je injured. Kretén!

 

Páčil sa Vám tento článok? Pridajte si blogera medzi obľúbených a my Vám pošleme email keď napíše ďalší článok
Pridaj k obľúbeným

Hlavné správy

SVET

Van der Bellen bude prezidentom, Hofer priznal porážku

Po zrátaní 70 percent hlasov z volebných urien je nereálne, aby Hofer nepriaznivý stav zvrátil.

PLUS

Architekt: Niektoré sedačky sú zámerne nepohodlné

Aké chyby robíme pri zariaďovaní obývačky?

SVET

Muž zastrelil vo Fínsku starostku mesta a dve novinárky

Každú zasiahol ranami z pušky do hlavy a trupu.


Už ste čítali?