Začátek

Autor: Jakub Hron | 2.2.2012 o 17:19 | (upravené 2.2.2012 o 22:47) Karma článku: 0,00 | Prečítané:  559x

Tak do ruky se vám dostal pokus o můj první veřejný deník. Hned na začátku bych chtěl podotknout, že bude zveřejněn pro všechny (i lidi, kteří o mně po dvaceti letech ještě stále mají pozitivní iluze), takže některé pikantní detaily budu muset případně vynechat a k dispozici vám důvtipnějším budou na mailu. No, nikdy sem toto nedělal a dokonce ani neumím psát s diakritikou, takže červ ví co z toho bude, ale i kdybyste vy všichni čtenáři nedocenili mou snahu, možná budu já sám rád, až budu tyhle zachovelé anály na stará kolena předčítat svým dvěma 18ti letým švédským ženám (dvojčatům)  ve své vile na pobřeží, v houpacím křesle u krbu se sklenkou brandy v ruce...   P.S. : ten úvod sem udělal přecejenom moc velkolepej, po dvaceti minutách mě to přestalo bavit, takže je možný, že to po mně bude muset převzít někdo jinej..

 

lunedí, 30 Gennaio

Po mohutných alkoholových přípravách (díkybohu sem nestihl všechny co se chtěli loučit) konečně nadešel den D a vydal jsem se na svou cestu. Všem doporučuju někam odjíždět, okolí se k vám chová jakoby vás neměli půl roku vidět nebo co.. udělají co vám na očích uvidí, čehož já sem ale nezneužil, bo nejsem svině.. Všechno uteklo strašně rychle a některé z těch otravných vybavovaček stále nejsou vybavené ale už po prvních dvou dnech můžu říct : srát na to, vono to nějak přinde... Cesta začla na slavném mezinárodním letišti Brno-Tužany(cit. Šimon Harant : Nepodstatná Ř v jazyce českém) v 19,30 místního času. Tímto bych chtěl mimoděk poděkovat chalošům co mě vyprovázeli, byli jste super, úplně mě to dojalo, a kdybych nebyl takovej vyhlášenej tvrďák možná bych i slzičku upustil, ale image je image.. No jinak z Brna ten den letěla 3 letadla (slovy : tři) a v duty free zóně je 1 obchod (slovy : jeden), takže určitě nebyla možnost se do toho letadla nedostat.. Při vstupu do letadla mě trochu vyvedly z míry polsko-maďarské bezpečnostní nápisy a smska kámoše „nechoď na pravý křídlo, to je Demitrovo!" Zvolil sem tedy křídlo levé a místo hned u okna, což se mi mělo už za malou chvíli vyplatit. Poznatek dva byl, že letadlo je plánované pro beznohé lidi, ostatní si museli buď nohy sežrat anebo je mít „u prdele" . Nad Římem sme začli klesat a mně se naskytla neskutečná podívaná a přál sem si aby se zastavil čas. Tolik světýlek tam bylo. Na cestě k shuttle busu se mi urvalo kolečko na mým 28 tunovým kufru, a já si vzpomněl na moudrá slova kolegy „Proč to prosimtě taháš? si koupíš na místě." Nebudu zmiňovat co všechno moje zavazadlo obsahuje, stydim se za to... Další egyptská rána přišla v podobě nefunkčního roamingu (fakt ať už dou v 02 všichni doprdele, hlavně že mě ten den ještě doma přesvědčovali že to tentokrát na beton bude fungovat). Nevadí, du dál se svym polokufrem a taškou na notebook s počítačem a dalšíma dvě stě věcmama co mi robí nevídanou skoliózu. Dojedu na dohodnutou stanici metra a rozmýšlim co dělat. Nejdřiv vytáhnu německou simku s 23 centama a napíšu smsku Andreovi u kterého mám spát, zda by mě mohl vyzvednout. Jdu k mapě, ale není dost podrobná na to, abych našel jeho ulici. Celkem blbý, je půl dvanáctý, nikde nikdo. Zkoušim telefonní budku ale je úplně blbuvzdorná a přemluvit se nechá jenom italsky.. Po středně dlouhý chvíli příjde zarostlej týpek a je to vóón! Vezme mě na noční tour autem po Římě a je to neskutečný. Potom jdeme něco sníst a dát si pivo. Když sem za dvě piva a jednu panini zaplatil 20 E došlo mi, že už nejsem doma...Došli sme dom, kde v dost malé garsonce už na gauči spaly dvě švýcarky. Zbývalo už jen jeho letiště. Napadla mě taková divná myšlenka, že je to vlastně poprvé co budu spát s cizím chlapem.. To byl možná důvod proč sem se moc nevyspal a budík v půl desátý mě nepřesvědčil vstát. Nakonec to vyšlo na dvanáctou. K snídani pizza a potom panák kafe v kterym stojí lžička. Italian way! Velký díky Andreovi!!! Potom sme šli do centra a oběhli pár památek který se ještě dali stihnout. No je pravda, že do Říma bych se měl ještě vrátit a vzít to poctivě. Při cestě kolem Colossea sem čuměl nahoru s foťákem v ruce a za chůze přímým nártem ala Roberto Carlos žebrákovi odkopnul klobouk s penězma... Scusi!

Pak už zbývalo jen se dostat na nádraží a římská etapa byla za mnou. Na světelný tabulky u každýho vlaku svítilo číslo nástupiště jen u toho mýho muselo samozřejmě být napsané IE. Nenechal sem se zmást a po zkušenostech s kolejema 1AA nebo kolej 4 Husák, Bahnsteig 7S atp. sem neomylně zamířil k jedničce. Samozřejmě sem našel směrovku IE a vzdálenost 400m (tady chci podotknout že nejen naši ale i nádražáci v Itálii maj speciálně upravenou soustavu SI, kde 400m je značka pro dva kiláky a deset minut znamená půl hodiny. Do toho mi upadlo i druhé koleso u kufru a z mého dvoukoláku se staly sáňky. Trochu mě znervózňovali lidi co kolem mě probíhali a já sem začal chápat princip tahání balvanů na stavbu pyramid. Spocenej jako prase, ale stih sem to. Po hodince v přecpané uličce se uvolnilo místo k sezení a já zaspal. Vzbudil mě až průvodčí. Dám mu jízdenku a on na mě začne štěkat cosi, z čehož sem rozuměl jen neplatná jízdenka, pagare padesát euro. V ten moment mi začlo bejt líto erasmáků u nás na fakultě v jídelně, kteří nechápavě koukaj na dotaz „Hranolky nebo brambory?" a na jejich otázku „Excuse me?" odpoví teta u pokladny s vítězoslavným úsměvem „Takže hranolky Máňo!" . Vykoktal sem ze sebe „Non parlo italiano!" a dostal odpověd „You need a stamp!". Jakoby že si ji mam sám štípnout mě fakt nenapadlo... No ale průvodčí se tim uspokojil a odtáhnul. V Perugii na mě měl čekat kořen s autem, ale jak ho mam poznat sem netušil, bloudil sem chvíli se sáňkama po nádraží a rozhlížel se. Kdesi sem zaslech slovenštinu a snad i češtinu. Už už sem se chtěl vydat za hlasy domova, když mě oslovil nějakej chlap italsky, kupodivu sem rozuměl, jestli sem ten kluk z Maďarska. Odpověděl sem, že nejsem a když se chlap otočil napadlo mě, že se všichni ti vykořisťovatelé co pronajímaj nemovitosti studentům můžou navzájem znát a tak sem se ho rychle zeptal jestli nezná pana Pecetti, no a byl to on. Takže sme jeho oktávkou zamířili k němu dom. Bydlí na Starym městě, takže to jeho auto je na ty uličky dost těsný, zbývá tak 5 cm na každý straně (né nádražáckejch). Byt je super. Na pokoji sem s Frantíkem a jinak tu je ještě Thajec a naturalizovanej Ital z Rumunska.

 

Páčil sa Vám tento článok? Pridajte si blogera medzi obľúbených a my Vám pošleme email keď napíše ďalší článok
Pridaj k obľúbeným

Hlavné správy

SVET

Van der Bellen bude prezidentom, Hofer priznal porážku

Po zrátaní 70 percent hlasov z volebných urien je nereálne, aby Hofer nepriaznivý stav zvrátil.

PLUS

Architekt: Niektoré sedačky sú zámerne nepohodlné

Aké chyby robíme pri zariaďovaní obývačky?

SVET

Muž zastrelil vo Fínsku starostku mesta a dve novinárky

Každú zasiahol ranami z pušky do hlavy a trupu.


Už ste čítali?