Sibiřská zima nepolevovala. Ta parodie na topení v našem pokoji fungovala každý den přesně 6 hodin a sice od 5 do 7 ráno a mezi 4 a 8 večer. Jinak ani ťuk.Každou noc sem spal v teplákách, ponožkách, dvou tričkách a mikině a teplo mi nebylo ani jednou. pokračovanie článku
Druhý den ráno sme měli oficiální přivítání a písemný test. Do školy mě slíbil odvést spolubydlící Frantík, který šel na jakousi zkoušku. Jaké bylo moje překvapení, když venku hustě sněžilo a na zemi leželo okolo deseti čísel. pokračovanie článku
Tak do ruky se vám dostal pokus o můj první veřejný deník. Hned na začátku bych chtěl podotknout, že bude zveřejněn pro všechny (i lidi, kteří o mně po dvaceti letech ještě stále mají pozitivní iluze), takže některé pikantní detaily budu muset případně vynechat a k dispozici vám důvtipnějším budou na mailu. No, nikdy sem toto nedělal a dokonce ani neumím psát s diakritikou, takže červ ví co z toho bude, ale i kdybyste vy všichni čtenáři nedocenili mou snahu, možná budu já sám rád, až budu tyhle zachovelé anály na stará kolena předčítat svým dvěma 18ti letým švédským ženám (dvojčatům) ve své vile na pobřeží, v houpacím křesle u krbu se sklenkou brandy v ruce... P.S. : ten úvod sem udělal přecejenom moc velkolepej, po dvaceti minutách mě to přestalo bavit, takže je možný, že to po mně bude muset převzít někdo jinej.. pokračovanie článku
